Časté je používání rozloženého akordu Cdur všemi tóny v nízké poloze (od malého c) - pro levou ruku dost obtížné a navíc v praxi spíš nepoužívané -působí těžkopádně a zvukově příliš "zahuštěně". (Czerny - Et.č. 74 - Sarauer). Tento akord se kombinuje s dalším "oblíbeným" a zavedeným akordem - sextakordem Gdur.

Pro utvrzení harmonie je podstatný basový (nejnižší) tón. Pokud se stále schematicky používá h místo g, je to matoucí a zvukově po hudební stránce zavádějící.

Často proklamované a omílané, že ..."je třeba pěstovat a upevňovat tonální cítění" tak dostává na frak, neboť používání jiných basových tónů nežli základních (zejména v závěrech) toto cítění rozvolňuje. Princip střídání Tóniky a Dominanty v lidových písních, který se na jednu stranu snaží v žákovi utvrdit, je popírán různými stylizacemi, kde se tento princip všemožně obchází z důvodu seberealizace různých skladatelů vážné hudby a jejich osobního vkusu.

V klavírním světě je to asi dost běžné - objevuje se to i v zahraničních školách. Nepochopitelné je pro mě lpění na tomto zvukově nepřijatelném akordu (případně septakordu) obzvlášť, když se v melodii vyskytne "h" - pak dochází ke zdvojení citlivého tónu. V mnoha skladbách se také díky tomu objevuje interval zvětšené kvarty (f-h, h-f), na který jsou klavíristé zřejmě už také zvyklí...(viz Bayer -Vyletěla holubička) .Ovšem nevím, jak to jde dohromady se všemi těmi řečmi o "rozvíjení hudebního/harmonického cítění dětí".

Mnoho Bayerových a Czerneho nezáživných etud působí dojmem hracího strojku - a děti pak tímto způsobem hrají - strojově.

NOVÁ KLAVÍRNÍ ŠKOLA 2.díl

str.23 doprovod k "Pásla ovečky" - je sice použitý 2.obrat septakordu, přesto zní dost příšerně.

Hned v prvním taktu je na třetí době f a v doprovodu tercie e-g. Tóny e+f tvoří půltón, který když se zahraje současně (harmonicky), zní velmi nepříjemně. Částečně jej může zmírnit hra staccato.

"Rozvoj hudebnosti a tvořivosti, melodického cítění" - každý si pod těmito pojmy představuje něco jiného - takže tvrzení, že toto cvičení nebo že tato skladba podporuje tvořivost, nemohu brát vážně a spoléhat se, že to bude fungovat. Ohánět se rozvojem harmonického cítění je jedna věc - druhá je, jestli žáci po absolvování 7-mi letého cyklu jsou schopni vytvořit si vlastní harmonický doprovod...

Znalost harmonie a především cit pro vhodný výběr akordů se pěstuje dlouhá léta - především praxí. Nevěřím tomu, že pár nějakých "cvičeníček" dokáže tuto schopnost a umění nějak šířeji rozvinout...

Pokud by to mysleli tito učitelé opravdu vážně, museli by pro toto odvětví zřídit samostatný předmět. Ovšem jejich snaha naučit děti "tak od všeho něco" - za pochodu a ve spěchu - je spíš smutná a úsměvná.

Moje silné pochybnosti jsou založeny na tom, že je jakousi dlouholetou tradicí, že se ke skladbám neuvádí harmonické značky (v západním světě to je o něco lepší- i když v Evropské klavírní škole (Emonts) jsou uvedeny u každé stupnice akordy, ovšem u skladbiček se už harmonické označení neuvádí). Stejné i u L.Fletcher-Piano course-1950/2001-USA

Jako by se harmonická stránka zcela ignorovala nebo možná je považována za samozřejmou - to přece každý zná a ví, co se hraje za akord.

Ve skutečnosti ale děti hrají jenom noty a o harmonii mají jen mlhavou představu.